AKTUALITA: Představení JIŘÍHO MARŠÍKA, nového trenéra mládeže Házená Kynžvart

26.07.2019 12:55
  • Na úvod, prosím, o krátké osobní představení

                    Vážení sportovní přátelé a příznivci nejen kynžvartské házené, mé jméno je Jiří MARŠÍK, jsem ročník 1966, to znamená mladý kluk ve starém těle. Ale teď už opravdu na vážno, házená jako taková mě provází doopravdy celý život. Věnovat jsem se ji začal ve třetí třídě v Lovosicích odkud pocházím,  po té co mě slušně vypoklonkovali z hokeje, protože jsem po dlouhé nemoci zaostal v bruslení za ostatními chlapci. A když si tohle dnes uvědomím, tak to byla vlastně moje první zkušenost a poučení, které se týká trenéřiny. V klubu SCHZ Lovosice, který hrál už i tenkrát špičkovou házenou, jsem prošel jako hráč všemi mládežnickými kategoriemi, na vojně jsem hrál za VTJ Martin, později jsem odmítl nabídku do Dubnice nad Váhom a vrátil se zpět. Ovšem má hráčská kariéra v „A“ týmu mužů netrvala dlouho, přišlo zranění kolene, léčebné metody a péče v té době nebyla na takové úrovni jako dnes, a ani můj pokus o návrat v HK Chomutov po dvou operacích nevyšel, a po obnovení zranění jsem se jako hráč s těžkým srdcem s házenou rozloučil.           

  • Představ nám svojí dosavadní trenérskou kariéru a její největší úspěchy

                    Zde můžu navázat na předchozí odpověď, kdy prakticky po ukončení hráčské kariéry, nebo lépe řečeno hráčské činnosti, protože v mém případě se o kariéře snad nedá ani hovořit, přišel návrh trénovat mládež v HK Chomutov, což bylo v minulém století roku 1989. No, a abych nebyl jako trenér Jirka (Ondřej VETCHÝ) v Okresním přeboru bez licence, hned jsem si udělal licenci „C“ v Lovosicích a kariéra trenéra byla odstartována. 

Já nerad mluvím u mládeže o úspěších jako takových, co se týká umístění a medailí, já úspěšnost trenéra mládeže vidím v jiných věcech, ke kterým se vyjádřím o kousek níže, ale pokud tak otázka zazněla, odpovím. Určitě jsou momenty, které stojí za vzpomínku. Už Vám nepovím přesně, ve které sezóně to bylo, ale tenkrát se mi podařilo s mladšími žáky HK Chomutov vyhrát krajský přebor a postoupit na mistrovství republiky. Tehdy jsme přerušili dlouholetou šňůru a nadvládu Lovosic, což bylo pro nedaleký Chomutov něco úžasného a myslím, že ještě někde doma mám i ústřižek z novin. V té době lovosický kluky trénoval pan František ČECH, který trénoval kdysi i mě a předsedou oddílu byl můj táta. Večer mi volal do práce a gratuloval, úžasný moment. Prý v Lovosicích zaznělo: „Na toho Maršíka v tom Chomutově si musíme dát pozor!“. S partou těchto chlapců jsem do dneška ve styku a občas nám to vyjde a scházíme se na pivku. No, a když dorostla má dcera Veronika do věku, kdy začala také trénovat házenou, byl jsem osloven i z této složky a v jednu chvilku jsem trénoval chlapce i děvčata. Nakonec jsem zakotvil u děvčat. Zde jsme se pomalu herně posouvali a začali jsme být i pro Most vyrovnaným soupeřem, o čemž se ze začátku nedalo ani hovořit. V roce 2005 přišla nabídka z oddílu DHK Baník Most, kde jsem jako trenér mládeže působil po práci (od roku 1988 do roku 2011 jsem pracoval u cizinecké policie), když v červnu 2011 po mém návratu z Olympiády dětí a mládeže v Olomouci, mi pan Rudolf JUNG nabídl práci šéftrenéra mládeže, kterou jsem přijal a od září už jsem se věnoval jen práci v oddíle DHK Baník Most, která trvala až do letošního června. Nejdříve u dorosteneckých kategorií, kde bylo nutno udělat trenérskou licenci „B“, což jsem splnil. Po té u mladších a starších žaček. Zkušenost mám i z trénováním dětí předškolního věku z mateřských školek. Když bylo potřeba, působil jsem i v různých rolích u týmů žen, kde jsem měl možnost poznat několik trenérských osobností jako byl pan Tomáš KUŤKA, Dušan POLOZ, Peter DÁVID a Peter SABADKA, se kterým budeme nadále spolupracovat i v našem novém působišti zde v Lázních Kynžvart. Co se týká úspěchů, určitě jich za 15 let v Mostě několik bylo. Pokud budu mluvit o mladších a starších žačkách, tak za zmínku stojí určitě vítězství v Mikulášském turnaji v Mostě obou kategorií a další vítězství třeba jako v Kynžvartském poháru starších žaček, bronzová medaile z jednoho z největších turnajů mládeže Prague Handball Cup 2018 v Praze a plno dalších vítězství a medailí z různých turnajů jako Vršovice Handball Cup, Chebská hvězdička apod. Bylo toho dost, ale já si myslím, že to není to nejdůležitější. Důležité bylo, že děvčata v obou kategoriích se výkonnostně posouvaly ve všech směrech, a to přiměřeně svému věku.

  • Přibliž nám, prosím, důvod svého přesunu do nového působiště Házená Kynžvart, kde má házené dlouhodobou tradici, ale doposud se objevovala převážně v mládežnických složkách

                  Nevím jestli se mi vše podaří písemně vyjádřit, tak abych byl pochopen, ale pokusím se. Je to hodně o vnitřních pocitech, důvěře a víře. Pokud se v házenkářském prostředí pohybujete dlouhodobě, což třicet let asi je (i když na kolegyni z Liberce Lucku CHRISTIÁNOVOU stále nemám, klaním se Lucko!), navážete plno kamarádských a přátelských vztahů. Nejinak tomu bylo i zde v Lázních Kynžvart. Ale pojďme k samotným důvodům. Otázka o možnosti začít působit zde, byla ve vzduchu možná nějaký ten rok. Toto téma se vážněji otevřelo po trenérské schůzce v Mostě v květnu 2018, kdy si oddíl přál, abych jezdil do Kynžvartu trenérsky pomáhat. Tuto možnost jsem s předsedou a manažerem oddílu házené v Lázních Kynžvart panem Vladimírem KÖNIGEM prodiskutoval a nakonec jsme dospěli k názoru, že aby to mělo opravdu nějaký význam, budeme pracovat na tom, abych mohl působit zde v místě na plný úvazek. Jednání začalo s tím, že ho tak, nebo tak uzavřeme, do ledna 2019, aby oba oddíly měli čas se na případnou změnu připravit. Všem musí být jasné, že rozhodnutí to jednoduché nebylo. V hlavě jsem si vše probral od A po Z několikrát, a když jsem se rozhodl, přišla strašná úleva a očekávání nové budoucnosti. Přece jenom je mi 53 let, a to už není vše jak ve třiceti. O vizích, které tento oddíl má nejen u mládeže, ale hlavně v kategorii dospělých, se více zmíní určitě Vladimír KÖNIG, ale věřte, že právě jeho osoba, jeho způsob jednání a chování, je jeden z hlavních důvodů, proč jsem tu. Nabídkou a možností pracovat zde jako trenér mládeže jsem byl opravdu poctěn a nesmírně si ji vážím. Dále jsou to úžasní lidé, kteří jsou zde nejen u házené, ale také prostředí a možnost bydlení v baráčku v krásném bytě s novou přítelkyní. Svou roli sehrálo i to, že jsem musel vyřešit i svůj soukromý život. Je jasné, že v Jirkově zůstala má dcera s manželem, v Jirkově i v Mostě plno přátel a známých, ale já věřím, že nějakých 100 nebo 120 km žádný dobrý vztah nemůže přerušit. U mě to není klasické angažmá jako u špičkových trenérů, kteří pracují v nejvyšších soutěžích, přišel jsem sem žít, mám možnost dělat to, co mě baví a pokud to vydrží co nejdéle, budu jedině rád. I proto, že jsem v Mostě prožil společně s ostatními mnoho krásných momentů a radosti při cestě především s „A“ týmem na vrchol, jsem zde. Protože i zde jsou cíle nesmělé a já si přeji, abych mohl ještě jednou společně se všemi, kteří zde pro házenou dělají první poslední, tyto momenty a chvíle prožívat ještě jednou a svou troškou vody do mlýna přispívat k popularizaci tohoto sportu a oddílu nejen v tomto regionu. A prosím Vás všechny, držte nám palce.     

  • Nech nás nahlédnout trochu pod pokličku a přibliž, jaký typ trenéra jsi? Co od tebe můžou diváci očekávat na lavičce během zápasů?:-)

                   Já myslím, že pod pokličkou nic není. Všichni vědí, že jsem klidný, pozitivně komunikativní jak s lavičkou soupeře tak s rozhodčími, od svěřenkyň očekávám především snahu a bojovnost. V trénincích se snažím být především důsledný, vyžaduji disciplínu a dodržování dohodnutých pravidel chování i mimo trénink. Protože jsem trenér mládeže, tak velký význam přikládám spolupráci s rodiči. Protože se společně podílíme na výchově a mým přáním vždycky bylo a je, aby děvčata, které nám projdou rukama, vyrůstala nejen v dobré či vynikající sportovkyně, ale především v slušné lidi. Teď to trošičku obrátím a řeknu, co bych já rád očekával od diváků. Velice bych kvitoval to, aby si všichni přihlížející ať z řad rodičů, příbuzných a známých uvědomili, kdo na tom hřišti je! Jsou to děti, které se ve volném čase věnují sportu, který mají rádi. Na trénincích nechají nemalé úsilí a v zápasech se snaží odvést maximum. A podstatný není výsledek, ale snaha, a to je to co musíme všichni ocenit. Aby se našim dětem sportovalo dobře, byli natěšené a mohli se radovat ve vlídném prostředí.

  • Jaké jsou tvoje aktuální trenérské ambice?

                Jestli teď někdo očekává, že začnu tím, že mladší žákyně vyhrají to a to a starší jak by smet, je na omylu. Já se budu především snažit navázat na dobrou práci těch, kteří to tu do současné chvíle vedli ve svém volném čase po práci, a kteří u týmů společně se mnou budou působit i nadále. Těmto lidem je potřeba vyseknout hlubokou poklonu, protože bez takových lidí by veškeré sportování dětí a mládeže v celé ČR asi nebylo vůbec. Vím, o čem mluvím, jak už jsem výše uvedl od roku 1989 do roku 2011, jsem takhle působil i já. Společně se budeme snažit pracovat koncepčně tak, abychom u našich svěřenkyň rozvíjeli nejen speciální schopnosti a dovednosti, ale i všeobecné schopnosti a dovednosti přiměřeně věku a abychom pro žádnou činnost nepropásli senzitivní období. Aby prostě trenéři v dorosteneckých kategoriích mohli říct, že jim děvčata od nás přišly minimálně dobře, ale ještě raději výborně připravené. Čeká nás práce systematická a dlouhodobá, a já pevně věřím, že se nám bude dařit a děvčata se budou výkonnostně posouvat a budou hrdé na svůj klub. V každém, případě budeme velice úzce spolupracovat s Peterem SABADKOU, který sem z Mostu přišel společně se mnou, a kterého nejen já považuji za velkého odborníka a určitě budeme spolu plno věcí probírat a konzultovat.  

  • Jaká je tvoje dlouhodobá trenérská vize?

         Pokud se týká oddílu, tak určitě společně se všemi zapracovat na tom, aby narůstala členská základna, aby činnost klubu byla vidět a rodiče nám děti rádi svěřovali. Co se týká házené jako takové, tak dál pracovat na filozofii, které věřím a dál ji prosazovat. Byl bych rád, aby ego a ambice všech trenérů šli stranou, teď myslím všech trenérů napříč házenkářským spektrem a aby se pracovalo tak, že naše práce bude mít především největší přínos pro svěřené děti, a pro budoucnost české házené.

  • Prosím o představení letní přípravy mládežnických týmů?

         Přípravu zahájí jak mladší tak starší žákyně v srpnu na letním soustředění v obci Vilémov u Kadaně. Mladší žákyně od 4. 8. do 11. 8. 2019 a starší žákyně od 11. 8. do 18. 8. 2019. Zde máme vynikající podmínky pro přípravu. K dispozici máme sportovní halu, multifunkční venkovní hřiště, fotbalové hřiště a krásný park, na který děvčata budou určitě rádi vzpomínat. Po návratu bude pokračovat už tréninkový proces v oddíle dle tréninkového plánu. Náplň sportovní přípravy na soustředění je připravena, tak že nám nezbývá už nic jiného, než se těšit. Krom té sportovní náplně nás čeká samozřejmě vzájemné se poznávání, ale já pevně věřím, že vše proběhne jak má a moc se těším.  

  • Stačil tě Kynžvart už něčím překvapit?

         Ano. Třeba tím, že mohu přes noc nechat otevřené auto a ráno ho najdu ve stejném stavu a na místě. Že nikdo neruší noční klid a krásně se mi tady spí.

 

                       Děkuji za otázky. Se sportovním pozdravem Jiří MARŠÍK – trenér mládeže

                                                                                                             TJ Sokol Lázně Kynžvart

 

Kontakt

Házená Kynžvart danus.radova@post.cz